Romány jsou můj nejoblíbenější literární žánr. Mám je rád, protože v průběhu příběhu postavy dospívají, učí se a často se z nich stávají lepší verze samých sebe.
Domnívám se, že bychom o totéž měli usilovat jak v osobním, tak v profesním životě. Domnívat se, že už se nemáme co učit, ve skutečnosti vede ke stagnaci a oslabuje nás, místo aby nám umožňovalo dále se rozvíjet.
V ERA Group pracuji ERA Group přes 20 let a stále se učím: od nováčků, od těch, kteří odešli do důchodu nebo se vydali jinou cestou... každá zkušenost mě něco naučí a dává mi nové důvody k nadšení pro to, co dělám.
Napadá mě Elizabeth Bennetová z románu Pýcha a předsudek. Jednou z důvodů, proč patří k mým nejoblíbenějším postavám, je její schopnost přiznat si chyby, přehodnotit informace a změnit se. Díky své sebekritičnosti nezůstává uvězněna ve své pýše; chápe, že přiznání chyb je jediným způsobem, jak je překonat.
Lizzy se nesnaží být dokonalá. Její počáteční tvrdohlavost se promění díky tomu, že začne naslouchat své intuici: přechází od „intelektuálních“ a povrchních soudů k soudům komplexnějším. Z mého pohledu právě v tom spočívá její síla: v pochopení, že zlepšování není konečným cílem, ale neustálým procesem přizpůsobování se a učení.
Totéž pozoruji i u svých kolegů v ERA. Ačkoli do každého projektu vnášíme bohaté zkušenosti, při zahájení nového projektu máme příležitost se učit a rozvíjet se. Může se to zdát „známé“, ale vždy se najde nový úhel pohledu. A my chápeme, že právě v tomto hledání můžeme přinést přidanou hodnotu.
V hloubi duše mě těší představa, že konce nejsou nikdy úplně uzavřené. To cenné na tom je, že se při každém dalším přečtení necháme překvapit.
Totéž platí pro život i podnikání: důležité je podívat se na danou cestu z jiného úhlu, abychom našli nové odpovědi.
A ty... Jaký příběh by sis přečetl znovu (nebo znovu shlédl), abys v něm objevil něco nového?
